Jak začíná nová sezóna: losování, hra týdne a první čtvrtek
Nová sezóna se nezačíná fanfárou, ale tabulkou v sešitě a pár židlemi navíc. Ivan popisuje, co všechno se musí stát, než se v klubovně poprvé zalosuje.
Týden, kdy se skládá sezóna
Konec jedné sezóny a začátek druhé od sebe dělí jediný týden a ten patří Ivanovi. Zatímco ostatní dohrávají poslední partie a skládají krabice, on sedí u dlouhého stolu se sešitem, tužkou a seznamem přezdívek z chatu. Do čtvrtka musí vědět, kolik lidí přijde, kolik stolů bude potřeba a která hra rozhodne o prvním kole.
Na první pohled je to jen administrativa. Na druhý pohled jde o rozhodnutí, která určí tón celých deseti týdnů: příliš těžká hra v prvním kole odradí nováčky, příliš lehká znudí zkušené. Proto se hra týdne vybírá vždy tak, aby se u ní všichni cítili aspoň trochu nejistě.
Co se děje v pozadí
Přihlášky v chatu
Přezdívky se sbírají od úterý do čtvrtka v samostatném kanálu chatu. Přihlásit se může každý, kdo se alespoň jednou objevil u stolu, a nikdo se nemusí zavazovat na všechny večery. Josef kanál hlídá a všem, kdo napíšou poprvé, odpoví do hodiny, aby nikdo nemusel čekat s otazníkem.
Losování a hra týdne
V den první ligy Ivan losuje stoly na papírových lístcích a vyvěšuje je u vstupu. Každý stůl má tři až pět hráčů, vedle nich leží hra týdne, rozložená a připravená. Rostislav k ní položí příručku a čtvrtek může začít. Pokud někdo zjistí, že hru nezná, nic se neděje: vysvětlovač je u stolu vždycky.
Židle navíc
Každý rok, vlastně každou sezónu, se najde člověk, který se v poslední chvíli rozhodne přijít. Proto se na první čtvrtek přistavuje jeden stůl a čtyři židle navíc, aby nikdo nemusel stát u dveří. Kdo přijde jako první nováček, dostává od Ivana cedulku s přezdívkou a pozvánku ke stolu u okna.
Ticho před startem
A až se rozdají poslední lístky a rozloží poslední hra, Blanka přečte krátké pravidlo o fair play. Od té chvíle platí tabulka, od té chvíle platí sezóna. Pak se zhasne jedna lampa, zvedne se konvice a první kolo začíná tak, jak začíná každé: šeptáním, hledáním dílků a polohlasným „počkejte, jak to bylo?“.